Hádanka, zlato a drak 2. část

10. ledna 2013 v 20:13 |  Povídky

Zvíře narovnalo křídla a těžkou ránou přistálo na plošinu. Největší strach měl Marek z toho, aby ho drak při dopadu nerozmáčkl jako shnilou malinu. Ten si ovšem dal velký pozor a přistál pouze na třech. Tak se i odbelhal do své jeskyně, kde chlapce pustil do provizorní ohrádky z kamenů. Očividně takhle chytil víc nešťastníků.Dokazovaly to i lebky a kosti povalující se všude okolo Marka.


Vzduch byl vlhký a zatuchlý, ale stále tu byla zima. Okolo bylo šero, protože jediný zdroj světla byl vchod sem.
Marek seděl na kameni a snažil si uvědomit, co se stalo.Zeď jeho ohrádky byla hladká a nešlo po ní vyšplhat, ale když si stoupl na špičky na ten kámen viděl ven.
Všude byla tma a vlhko. Na stěnách byly skoro až s uměleckou přesností obrysy spálených těl. Některé obrysy patřily rytířům. Poznal to podle toho, že drželi zbraně a byli v brnění. Jiní měli jen rozhozené ruce, jakoby chtěli někoho obejmout. Otřásl se při pomyšlení, jak se to stalo.
Ze stěn a krápníků kapaly kapičky vody. S železnou pravidelností dopadaly do kaluží a jejich zvuk se nesl celou jeskyní. Přes záda mu přebíhal mráz.
Sedl si a opřel se zády o stěnu. Přemýšlel, co bylo v knížkách napsáno o dracích. Napadlo ho jestli vlastnědrak umí mluvit. Možná ano, ale když tady bude takhle sedět, tak to nezjistí. Za zkoušku nic nedá.
"Haló?" Zavolal třesoucím se hlasem. "Haló, pane draku?" Jak ho vlastně má oslovovat? Přemýšlel.
Uslyšel podivný šoupavý zvuk. Najednou ho něco vytáhlo za nohu ven. Drak ho držel dvěma prsty na svém pařátůa Marek na něj koukal hlavou dolů.
"Dobrý den." Řekl a usmál se. Bylo to jediné co ho napadlo. Snažil se usmívat dál a aby se mu netřásl hlas. Přemýšlel, co se asi stane.
"Dobrý." Odvětilo zvíře celkem melodickým hlasem k Markově údivu.
Zvedl ho výš nad otevřenou tlamu. Chce mě spolknout jako borůvku! Problesklo mu v mysli.
"P-počkat…" Koktal Marek a snažil se něco vymyslet. Mával sebou, tak, že se drak nemohl do tlamy trefit. Zvíře si ho zase dalo, tak aby na něj vidělo.
"Hele, co je? Slibuji ti, že kdyžse nebudeš mrskat, tak já nebudu žvýkat." Odmlčel se. "Navíc s jídlem se nebavím." Řekl drak a znova ho zvedl do výšky na tlamu. I teď Marek ucítil zápach hnijícího masa.
"Já, já jenom slyšel, že máte moc rádi hádanky." Koktal stále a snažil se vyhnout páchnoucí díře se zuby.
"Ano možná, ale neexistuje hádanka, kterou bych neuhádl. A i kdyby snad nějaká taková byla, pochybuji, že bys ji ty zrovna znal." Zasmál se drak a tím mával Markem nahoru a dolů.
"Já znám spoustu složitých hádanek. Určitě je neuhádnete."
"Když myslíš, tak mi pověz tedy nějakou, človíčku." Smál se drak.
"Dobře, tak první." Doufal Marek ve svou milovanou knížku a svou paměť.
"Když vyslovíš mé jméno zabiješmě. Kdo jsem?"
Drak se šíleně smál a celá jeskyněse třásla.
"Takovou hádanku uhodne i dráče, co se právě vylíhlo. Přece ticho. Teď už tě můžu sníst, nebo máš nějakou těžší? Mám hlad." Řekl a jeho hlas duněl celou jeskyní.
"Ta byla jen zahřívací, pane draku. Teď pozorně poslouchejte:
Král měl tři syny a každého měl stejně rád. Ovšem měl rozhodnout, který z nich se stane jeho nástupcem a on nechtěl nějakého zklamat. Tak si jednoho večera dal zavolat a pravil: "Moji drazí, mám vás všechny stejně rád a nevím, který z vás by měl po mně nastoupit. Tak rozhodne závod. Čí kůňbude jako první u jezera a zpátky, ten se stane mým následníkem.
Princové se tedy rozjeli, ale cesta byla příliš dlouhá, tak se zastavili, aby se napili. Nejednou se u nich objeví stará žena. Všem něco pošeptá a pak princové jedou co nejpomaleji. Proč?"
Drak se zarazil a přemýšlel. Uběhla minuta, dvě. Marka začala bolet hlava, protože vysel už příliš dlouho. Cítil jak se mu do obličeje nahrnula horkost a živě si dokázal představit, jak je červený.
Drak si toho všiml a položil ho před sebe na zem. Marek si trochu oddechl, protože draka to začalo nejspíšbavit. Lehl si před chlapce a přemýšlel.
Teprve teď si zvíře mohl pečlivěprohlédnout. Celé jeho tělo bylo pokryté kovově zelenými šupinami, až na blanitá křídla. Byl tak desetkrát větší než Marek a musel být i neuvěřitelněsilný. Celé jeho tělo bylo pokryté jizvami, ale žádná z nich nevypadalačerstvě. Buď na něj rytíři zapomněli, a nebo se ho spíš báli. Marek ani nedokázal odhadnout kolik mu bylo let.
"Človíčku mohl by si mi ji zopakovat?" Ozvalo se najednou.
Marek, jakoby se probral, si uvědomil, že zírá na draka. Až přehnaně rychle se narovnal.
"Tak mluv, nemám celý den."Zavrčel drak.
"Jistě, já jen…no nic." Vykoktal.
"Mluv!" Vyjel po něm drak.
"Nic, jenom jsem přemýšlel!"Snažil se Marek uklidnit naštvané zvíře. Matka mu vždycky říkala ptej se dokud jsou otázky bezpečné. Teď tedy nebyly. Klidně a pomalu drakovi s nadějí v srdci zopakoval hádanku. Možná, že když drak neuhodne, dostane se domů.
Zvířeti se rozjasnily oči.
"Jistě! Král nemluvil o princích, ale o koních!" Prohlásil drak a z krku mu vyrazilo mručení, které se dalo nazvat smíchem.
Marek zbledl poslední záchrana zklamala. Samozřejmě, že znal další, ale ty byly příliš jednoduché.
Drak sebou trhl a chtěl Marka chytit. Ten se přikrčil, snažící se chránit si alespoň hlavu. Zvíře ale stáhlo pařát zpět.
"Víš co, líbíš se mi človíčku. Dám ti zajímavou otázku, když odpovíš, tak aby si se zachránil, pustím tě a něco ti přidám."
Marek se opět postavil. Myšlenky jakoby mu spláchla vlna. Zvláštní. Nenapadalo ho nic. Raději se snažil soustředit na to, co mu drak říkal.
"Poslouchej pozorně, protože to nebudu opakovat. Dám ti na výběr. Když řekneš jasnou pravdu sežeru tě a když mi řekneš jasnou lež, spálím tě na popel." Zakončil drak a koutky tlamy mu zacukaly.
Chlapec si sedl a překřížil nohy. Vzpomínal a přemýšlel. V hlavě měl neskutečný zmatek. Hlavou mu proudily myšlenky a on jejich proud nemohl usměrnit. Seděl a přemýšlel nad malichernými hloupostmi. Čas neuvěřitelněrychle ubíhal. Jedna minuta, dvě, tři…
Místo vlny mu v mysli vířil uragán. Nenapadalo ho nic! Zhola nic. Začínal ztrácel naději.
"Tak co, mládě? Nic?" Zaklapal drak zuby o sebe. Markovi se rozjasnily oči jako prve drakovi. Něco ho napadlo. Znovu se vrátil k té myšlence a prošel si ji. Ano! Má to!
"Už vím, spálíš mě na popel."Oznámil drakovi. Pokud by to drak udělal, byla by to pravda a za tu ho chtěl sežrat a kdyby to neudělal byla by to lež a spálil by ho. Jenže by se stala pravda. Bylo to až příliš jednoduché.
Zvíře prudce rozevřelo oči. Určitěto nečekalo.
"Je to správně?" Zeptal se Marek. Věděl, že ano a tělem mu projela vlna pýchy.
"Jsi nějaký chytrý." Zavrčel drak chmurně. "Raději běž, než si to rozmyslím." Pronesl potom tichým hlasem
"Vím, že je to asi dost nezdvořilé," Předstíral Marek zamyšlení. "ale slíbil si mi odměnu." Dokončil větu. Z chlapce jakoby opadl strach. Cítil se skvěle. Přechytračil jedno z nejchytřejších stvoření, o kterém se vyprávějí legendy všude!
"Ty si troufáš po mě něco chtít?"Zavrčel drak a zvedl hlavu do impozantní výšky. "Ale máš pravdu." Pravil po chvíli. "Draci drží své slovo. Vezmi si co je ti libo." Rozmrzele ukázalšpičkou ocasu posetou kostěnými trny k výklenku v jeskyni.
Chlapec se tam vydal, ale z draka stále nespouštěl oči. Ten ho úkosem pozoroval. Nevypadal zrovna nadšeně.
Najednou zapomněl na stvoření, co na něj upíralo zrak. Do očí ho udeřil lesk zlata. Hromady, kupy zlata, šperků,pohárů. Nabral trochu do ruky a pustil zpátky. Mince s cinkáním dopadly na zpět.
"Rychle človíčku, než si to rozmyslím!" Zaburácel drak. Stále upíral zrak k výklenku a rudý jazyk mu vystřeloval z tlamy jakoby ochutnával vzduch. Vypadal zamyšleně.
Marek se ohlédl. Rychle si nabral zlata a pokladů plnou náruč a plné kapsy. Stejně rychle vyrazil k plošině,na kterou prve dosedli. Podíval se dolů na skály. Musel slézt dolů, ale to nebude problém. Pro něj ne.
Drak se za ním díval a vypadalo to, že o něčem přemýšlí. Trvalo mu dlouho, než nashromáždil všechny poklady. Navíc kolik námahy vyložil na jejich ochranu. Z nozder se mu vyvalil obláček kouře.
Poslední co chlapec zahlédl bylašmouha z dračího ocasu a pak rychle se přibližující zem, ze které čněly skály jako kamenné stromy. Ozval se dutý náraz a bezvládné tělo zůstalo ležet na zemi v rychle se zvětšující kaluži krve.
Drak se opět zasmál tím hrdelním zvukem. Z nozder se mu vyvalily obláčky šedého dýmu. Nikdo nepřemůže draka jen silou mysli. Napadlo ho, když sbíral svoje poklady a nesl si je zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama