Vílí slib 2. část

12. ledna 2013 v 8:32 |  Povídky
Roky běžely a Saskie zapomínala na vílí hrozbu. Čas běžel a z malé dívky, která pronásleduje víly se stala mladá žena.
Izar už notně šedivý se podíval na svou dceru.
"Jestli se můžu zeptat, kdy plánujete s Felixem svatbu?"
"Na květen." Usmála se na něj.
"To se mi moc nelíbí." Zapochyboval její otec.



"Nebuď pověrčivý." Zasmála se Saskie.
Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vešla Kira. Byla užshrbená a sotva viděla. "Pane." Zaskřehotala. "Přijela moje vnučka."
"A vy jste se chtěla zeptat, jestli tu nemůže přespat."Doplnil Izar.
"Přesně tak. Víte bydlení ve městě je neskutečně drahé a navíc nikde není místo."
"Jistě, že tu může zůstat." Povzdechl si Izar. Normálně by to nejspíš neudělal, ale Melose byl neskutečně vděčný. Přece jenom nahradila jeho dceři dokonale matku.

***
Felix, který se stal snoubencem Saskie před několika měsíci, teď stál v hale domu uprostřed bažin. Vždycky mu přišlo zvláštní, že tu kdokoliv bydlel.
Až si Saskii vezme odstěhují se do města. Pryč od téhle dusící mlhy, která leze lidem na mozek.
Na molu před domem se ozvalo rachocení kol. Felix se zahleděl ke dveřím. Netušil, kdo má přijet, ale vítal to jako alespoň nějaké vzrušení od nudného života tady.
Dveře se rozletěly dovnitř vstoupilo něco úžasného. Na prahu stála žena v jasně zelených šatech. V životě neviděl, aby měla nějakážena tak dokonalý obličej. Měla uhelně černé oči, ve kterých zářily nestydaté plamínky, a vlasy měla rudé podobně jako rty.
"To je mi tedy překvapení!" Vykřikla, když ho uviděla. Přešla celou místnost a absolutně ignorovala Saskii stojící na schodech. "Mistr naší doby. Viděla jsem vaší výstavu v Heratanu a dokonale mě uchvátila."Žena měla nádherný hlas a moc dobře si uvědomila, že uhodila na správnou strunu. Felix byl malíř, dost ješitný malíř a takováhle slova byla hudbou pro jeho uši.
Saskie zůstala stát na schodech. Ona jí znala. Znala ten hlas i obličej a moc dobře věděla odkud.
Zrzka natáhla ruku v rukavičce k Felixovi. "Já jsem Diana."
Saskie se otřásla při tom jménu. Netušila, co má dělat. Jít dolů a rozbít té stvůře, která jí málem před devíti lety roztrhala, něco o hlavu, a nebo se smířit se smutnou pravdou. Saskie se otočila a utekla nahoru. Vybrala si, že nebude bojovat proti proudu událostí.
Diana se sladce usmívala a lichotila malířovi, jak jen mohla. Konverzace v hale se vyvinula v příjemně strávené odpoledne. To se vyvinulo v příjemný večer při sklence vína a ten se vyvinul v příjemnou noc po boku té ženy s dokonalým obličejem.

***
Saskie stála pod stromem a ruce měla založené na prsou. Uviděla blížícího se Felixe zářícího jako sluníčko. Zbledla.
Když jí uviděl, zklidnil svůj výraz a nahradil ho poněkud zachmuřenějším.
"Víš Saskie, já někoho potkal." Začal.
"Dianu."
"Ano."
V Saskii se přely dva pocity. Má mu to říct? Jak by to vypadalo, kdyby mu teď řekla: Víš Diana je rusalka a máme spolu nevyřešené účty?
"Jdi si." Řekla. Na prstu ucítila zlatý kroužek. Otočila se, aby mu ho vrátila. Felix byl už nejmíň deset metrů daleko. Saskie sevřela prstýnek v pěsti a hodila doprostřed jezera.
Na hladině se udělalo několik kruhů, které se rozběhly po vodě až zmizely. Saskie nemohla potlačit zlost na Felixe, i když věděla, že je omámený kouzly víly. Není v pohádkách psáno, že pravá láska nad takovými kouzly zvítězí?
Saskie si bezmocně sedla na vlhkou zem a sledovala jezero. Kdyby nebyla hloupá, mohla mít snoubence a mohla být šťastná.
Povzdechla si. Objala si kolena a první slza si razila cestu po její tváři.
Najednou zašumělo rákosí a z něj se vynořil ten mrňavý vodník. Saskie ucukla a chtěla utéct.
Pak se na něj podívala a uviděla velké hnědé a smutné oči.
Vodník se vytáhnul na břeh vedle ní. Obdařil ji velice smutným a táhlým pohledem.
"Co chceš?" Zeptala se ho ostřejším tónem, než měla v úmyslu. Stvoření pokrčilo ramínky.
"Pomoct?" Zaskřehotal. Neměl tak příjemný hlas jako Diana, ale byl takový chlácholivý. Saskie bojovala s chutí vodníka obejmout.
"To nepůjde." Zasmála se hořce Saskie. "Kdybych nebyla jako malá hloupá. Kdyby mě lépe hlídali." Nevěděla v kom má hledat vinu.Vodník se na ní znova podíval.
"Já ti to chtěl říct, ale utekla si mi." Pokrčil rameny."Nehledej vinu v ostatních. Sama si se rozhodla, že Dianu oslovíš. Nechala si se zmást vzhledem. Ale nejsi ani první a nejspíš ani poslední." Odmlčel se"Já bych mohl vyprávět." Doplnil po chvíli ticha, kdy oba pozorovali hladinu, nad kterou se převalovala oblaka líné páry.
"Jak to?" Zeptala se. Vodník vytáhl ze záhybu sáčka fajfku a nacpal jí nazelenalým tabákem. Z fajfky nešel dým, ale bubliny. "Každá z nich je podobná jako ty. Nebo spíš byla." Labužnicky popotáhnul. Pak se podíval na dívku a nabídnul jí taky. Saskie zavrtěla hlavou. "Kromě Diany."
"Ona byla první z nich a ty ostatní jsou jenom stádo vyplašených holek, co se utopily z nešťastné lásky."
"Proč je taková?" Zeptala se a potlačila další příval slz. Byla si jistá svým osudem a nemělo cenu dál utíkat. Pomalu se smířila se vším, co jí čekalo.
"A proč jsem zakrslý šereda? Hm? Nevíš." Zasmál se vodník."Každý jsme nějaký a každý máme nějakou cestu a ať jí vymýšlí kdokoliv má zvláštní smysl pro humor." Postavil se. "tak holka. Uvidíme se dneska večer. Pokud nechceš utíkat dál, ale věř mi. Schoval dýmku pod kabátek. "Ony těnenechají být. Budou tě štvát jako zajíce a ony jsou schopné všeho. Jestli nechceš škodit lidem, které miluješ a které by si milovala, tak to udělej."Řekl vodník a skočil do vody.
Saskie se také zvedla, ale nešla domů. Nešla pomoct Felixovi, jehož čas také dospíval ke svému konci. Diana se určitě právě teďkrmila krví jejího snoubence. Saskie mu nemohla mu pomoct. Bylo to na něm.

Saskie pohlédla na vodní hladinu, ze které stoupala mlha. Nechtěla nikomu dalšímu ublížit, protože stejně věděla, že by si jí našla, a že by ji stejně jednou dostala.
Pod stavidlem se vynořil vodník. "Chceš pomoct?" Zeptal se. Saskie nesměle přikývla. Bála se, ale zároveň cítila blížící se úlevu.
Vodník jí podal provaz. Jeho lněná vlákna se zaryla do Saskiiny kůže. Stačil jediný krok a splní se j přání. Bude vílou. Navždycky.
Udělala krok do prázdna. Očko na provazu se stáhlo a nepustilo ji na hladinu. Zběsilou touhu po nadechnutí vystřídala přívětivá měkká a všeobjímající tma.

***
Ira si nervózně poposedla v kočáře, který mířil k hlavnímu městu. V rukou svírala pytlík perel. Pomalu ji začínalo trápit svědomí. Zaprodala štěstí Saskie za pytlík perel, který jí ta zvláštní krásná žena dala. Za to chtěla jen aby Melosa prohlásila, že je její vnučka. Téženě nešlo odporovat.
Pozdě stará žena pochopila, co chce. Zadoufala, že peníze a bohatství, které jí čeká, zažene všechny chmury.

***
Saskie se probrala v jeskyni. Jedna z jejích družek jí podala věneček z kopretin. Vzala si ho od ní a položila si jej na hlavu. Podívala se na svůj odraz v zrcadle.
Měla dlouhé hnědé vlasy protkané zelenými pramínky a místo očí měla černé kruhy. Pocítila zvláštní oddanost a lehkost.
Nebylo svědomí ani lítosti nad mrtvým. Jen věčnost, tanec a hlad po krvi…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama